O autorce Kontakt Galerie
Gobelíny Obrazy Sochy

Arteterapie v Anglii - Seriál -5 dílů

I. díl- Cesta k anglickým pacientům

Praha, Calais, Dover a Londýn zde začíná po příjezdu v ranních hodinách putování za pacienty v Ryder homu v Ely. V poledne jsem již autobusem ve Winchesteru a procházím se kolem katedrály, která je v opravě. Její architektura má lidskou proporci. Cestuji sama. Po dlouhé cestě se mi trochu urovnala psychika a bolesti v oblasti ledvin. ístní hostel je v březnu zavřený. 

Je březen. Rozhodla jsem se přenocovat v Salisbury. Stromy ve Winchesteru byly nádherně rozkvetlé. Velká zahrada patřící k magistrátu byla posetá růžovými květy. Na náměstí je velký pomník Alfreda z Wessaxonu, postavený s projevem úcty k tomuto anglickému králi za boj o jednotnou Anglii.Král je pohřbený ve Winchesteru. Jezdecká socha byla instalovaná v roce 1901. Je to velmi staré historické město nad řekou Itchem. Z Winchesteru odjíždím do Salisbury. Projížděla jsem krásnou zvlněnou krajinou, pokrytou listnatými stromy a divokými křovisky. Byla to místa bez umělých zahrad. Dva dny jsem žila v Salisbury. Krásné město s milými lidmi a dochovanou architekturou, sedmnáctým stoletím počínaje. Místní knihovna je rozsáhlá s velkým počtem studií o Stohenge, Averbury a Old Sarum. Zde se vyskytuje doposud nevysvětlený původ unikátního seskupení kamenů s výzvou z minulosti, kterou neumíme přeložit. Averbury je místo velikých kamenů asi čtyři tisíce let starých. Kreslila jsem dvě skicy Stohenge a  myslela na příští sochu a tapiserii. V blízké farmě nedaleko Stohenge tiše stála hříbata, která se dramaticky rozběhla a začala se vzpínat. V silném větru jim vlála hříva od Delacroixe. Nakreslila jsem čtyři nejlepší studie koní. V atelieru by nevznikly. Na Old Sarum se pásli ovce. Krávy jsem tam neviděla. Odjíždím do Portmouthu. Byly to dva hezké dny v Salisbury. Lokálním autobusem jsme přijeli do Southamptonu. Dvě krásné řeky protékají Southamptonem. Řeka Test a Itchen. V dobách římských césarů připlouvaly římské legie k břehům starého přístavu. Zde stanul i César a jeho kroky zněly v cestách \Southamptonu. Příjemný mořský vánek vanul od Atlantiku. Míjeli mě lidé všech ras a národností a vytvářeli neopakovatelnou atmosféru. Portsmouth je veliký  přístav, velmi živý.

Southampton je komorní suita. Jsem v centru Portsmouthu, v Commercial road. Přímořská hlavní třída je barvitá a rušná. Pouliční muzikanti hrají rytmické písně a lemují okraje chodníků. Je zde dosti Indů. Obchody plné všeho druhu zboží a oděvů rozevlátých střihů. Vál odpolední slaný vítr s mořskou příchutí. Místní dopravu tvoří červené a modré autobusy. Autobusem modré jsem odjela d o Cosham, kde jsem se ubytovala v hostelu na tři noci. Muž a žena v přijímací kanceláři si nedůvěřivě prohlížely český pas.

První večer proběhl bez překvapení. Četla jsem si knihu ve společenské místnosti, amglického průvodce, který byl pro mne aktuální. Společnost v hostelu tvořilo několik dívek, které si jsou svoji image podobné. Byly silnějších postav nosily turecké kalhoty, nahoře tričko, sporovní, těžké boty, na zádech velký batoh. Působily dojmem, že jsou hodnotami dávných civilizací, kromě současné, nedotčené. Ve starém Portsmouthu mě oslovila socha, na které bylo napsáno: „ This block of grain was guarred in the New South Walse and by the Citizen of Sydney.“ Ranní Portsmouth byl v chladných barvách. Odjela jsem z Coshamu do North Endu a pěšky jsem pokračovala na pobřeží v Portsmouthu. Bylo chladno, moře ocelově šedé s bílými hřebeny vlnek naraželo na pobřeží. Šla jsem směrem od Paradise Center ke starému přístavu. Bloudila jsem po pobřeží, dívala se na Isle White, který je postaven ve viktoriánském slohu. Stála jsem u historických momentů bývalé slávy Anglie. Bílé lodě připlouvaly a odplouvaly s přílivem a odlivem. Žluté boje lehce klouzaly po vlnách Atlantiku s racky v oblacích. Žluté bóje lehce klouzaly po vlnách Atlantiku s racky v oblacích. Po celém pobřeží se rozléhal jejich křik. Prošla jsem třemi hernami. Hrály si tam děti i dospělí. Římské cesty na východu Anglie byly věčnou stopu lidské odvahy a umělecké tvorby v přírodě. Pobřeží bylo poloprázdné, jen několik turistů a muž ve společenském oděvu mě míjeli. Tiše jsem míjela  jsem stála před historickým monumentem, pomníkem mrtvých námořníků, jejichž hrobem se stalo moře. Psal se rok 1914, první světová válka a rok 1945, druhá světová válka. V bazénech ve tvaru pyramidy se koupaly děti. Dlouho jsem seděla na pobřeží a cítila hluboký smír a svoji identitu. Při toulkách Portsmouthským přístavem jsem se zastavila před unikátní sochou. Byla z bronzu. Dva silné oblouky se mezi sebou prolínaly na podstavci z granitu.

Připomínám si jinou zemi, Francii s přístavem Marseille u Středozemního moře. Sochaře Césara, který vytvořil velkou plastiku z kovu ve tvaru palce, který je obrácen směrem k moři. Ve starých přímořských uličkách Portsmouthu jsem potkávala staršího muže s ušankou na hlavě. Působil nezvykle v končinách významného anglického přístavu. V antikvariátu jsem nenalezla informace o historii Portsmouthu. Naposledy jsem přišla k pobřeží Atlantiku, sbírala mušle vyvržené na břeh. Je jich spousta a vytváří křehké kresby v jemném písku. V 9 hodin ráno odjíždím z Porsmouthu z Commercial Road do Winchestru. Bylo chladno. Projížděli jsme krásnými a upravenými vesničkami s doškovými střechami. Hospůdky s barvitými poutači nás přívětivě zvaly. Za celý pobyt jsem potkala jedinou opravdovou ruinu, zřejmě velmi stará stavba. Autobus mě dovezl na náměstí ve Winchestru před sochou Alfréda Kinga. Hodinu a půl před odjezdem autobusem National Express jsem seděla v parku před radnicí nad řekou Itchen. Byl svěží slunný den. Maminky s dětmi, bezdomovci, nahodilí turisté se procházeli mezi narcisy. Autobus přijel včas. Čím více jsme se blížili k Londýnu, tím více se měnila krajina, Občas jsem zahlédla krávu nebo koně. V Londýně přestupuji na Viktoria Station do autobusu na Cambridge. Autobus do Ely opouští Cambridge a iluze tohoto unikátního města mizí v dáli. Skončilo putování po východní Anglii za pacienty, kteří mne očekávali Green Palace v Ely v kraji Cambridgeshire.  

Další kapitola - Co je to arteterapie | Zpět

 

Nahoru