O autorce Kontakt Galerie
Gobelíny Obrazy Sochy

Výtvarné  metody použité při spolupráci s klienty v Sue Ryder Home .

Tato část knihy není odborným pojednáním , či příručkou jak arteterapii provádět , ale popis autorské metody  . Úkolem výtvarné terapie je povzbudit a stimulovat naši přirozenou tvořivou energii k přirozené obraně organismu .Většina z nás reaguje velmi citlivě na barvu , její vůní , na dotek s barvou , na krásné formy a objekty  v plošném i prostorovém tvaru . Arteterapie se může  účinně doplňovat s dalšími souvisejícími terapiemi , například fyzioterapií , aromaterapií , akupunkturou , elektroterapií , terapií tancem , hudbou , zpěvem . Terapie  malbou je přirozený tišící projev vlastní nám všem . Výtvarná terapie nám  dává pocit tvořivého uspokojení , sebevědomí a víru v naše  schopnosti , uspokojení z odezvy v samotném   tvořivém procesu . Jít po cestě tvořivosti ducha a hmoty . Zdůrazňuje krásné prostředí , ve kterém se práce s pacientem má odehrávat . Terapii lze přednést v anglickém parku , v místnosti , ve které   jsou voňavé květiny rozmarýnu , či místnosti , či levandule . Lze vyhledat okolí architektury , např.hrad Karlštejn , Konopiště ,Křivoklát ,anebo kolonády v Mariánských lázních ,  v Kynžvartu , v blízkosti řeky Berounky , či řeky Ousse v Ely . Terapeutickým místem se stávají sochy od Donatella ,  Michelangela, Boticelliho , Picassa ať ve stavu kopie ve Florencii ,či na  Karlově mostě . Galerie jsou intenzivním terapeutickým místem .

Je důležité zjistit citlivost pacienta na umělecké dílo a respektovat potřeby pacienta ve vztahu  k předloze , jedná-li se o kopii obrazu ,sochy ,či architektury v praxi jsem si ověřila , že pacient se ztotožňuje  se svojí identitou . Angličtí pacienti si přáli anglické mistry , indické děti indické výtvarné  motivy . české děti v Železnici měly rády Ladu , Alše , Čtvrtka  , i když jsem na ně působila uměleckými pracemi francouzských mistrů . jako je Henry Matisse . Pan Zdeňek Krušina napsal ve svém článku „Do větru vodnáře „ , Regenerace 6/97 : V dávné minulosti se umění nepovažovalo za záležitost odtrženou od života jako celku . Přitom umění se  svým způsobem zabývá vytváření souvislých a souvztažných celků , a může tak mít hluboký duchovní význam, nikoliv pouze svým obsahem , ale především tvůrčím procesem , jehož prostřednictvím vzniká . Dnes mu přisuzujeme malý praktický význam  a jeho hodnotu vnímáme v první  řadě jako estetickou.
V samotné terapeutické práci , klienti pracovali s výšivkou , tapiserii , technikou macramé , sochařském hledání tvaru a klasickou výtvarnou  metodou . Tahy po nakresleném tvaru , dle prvního plánu , akvarely , tvorba  se štětcem a barvou , psaní na stroji , stínování objemu lidského těla . Kresba tužkou , křídovým pastelem , mastným pastelem, sépií , olejomalba , hra s koláží . přístup ke klientům byl individuální a souvisel s rozsahem pacientova poškození, spolupráce klienty je dobrovolná a nesmí se nutit k jakékoliv akci . Je třeba zvolit malířskou ideu, vyhovující metodu a materiál .

Při své terapeutické práci jsem sledovala  a spolupracovala  se skupinou  jedenácti pacientů : Betty , Caroll , Dolly , Joan  ,  Julie , Karen , Lecyho , Micka , Petera , Peggy, Roryho  V samotném popisu výtvarné spolupráce si uvědomuji , že dochází k zjednodušení terapeutického procesu omezeného psaným   slovem , které je odlišné od výtvarného znaku. Bety  patřila k pacientům , kteří   pracovali samostatně  Při svém vysokém  věku malovala s vitalitou a láskou s vyjímečným citem pro kompozici a tvorbu samotnou Betty malovala akvarelem krásné květiny a pastely . Nejdříve jsem připravila stůl na malbu před okno s krásným pohledem do anglické zahrady Zeleného Paláce . Na stole měla vázu s rozkvetlou větví  .Betty maluje barvami , které měla ráda , modrou žlutou ,tmavě zelenou Velmi často malovala  zpaměti s mistrovstvím koloristy ,anglické tradice . Ve chvílích odpočinku jsme spolu hovořili o barvách . Betty měla ráda prostředí terapeutického pokoje s jeho vysokými barokními okny . Joan přijížděla na terapie a pracovala na k.opiích , které jsme spolu vybírali.

Dle  Matisse kreslí akt štětcem a později jej koloruje vodovými barvami . Cennou dokumentaci , ze které lze vysledovat pacientův progres či ustrnutí.Důležitou  součástí  této metody je příprava materiálu , kreseb rámu na tkaní , barev , akvarelových tužek , pastelů , malířských papírů , vlny , konopných provázků , sochařské hlíny . Betty se ráda oblékala do živých barev . Nosila červenou pelerinu a zelený klobouček . Kreslila akvarelem pohybové a návrhy ruského umělce Baksta dle publikace , ve které Bakstovy kostýmní modely ,  které Baksta navrhoval v Paříži  pro operu  a divadlo. Carol , tato štíhlá Angličanka , dříve , než těžce onemocněla roztroušenou sklerózou , byla velmi krásná a byla úspěšnou autorkou detektivek . nyní měla velmi krátkou koncentraci .Pět minut .   Před svým onemocněním byla velmi vzdělanou ženou a, která žila ve společnosti . Nakreslila jsem tužkou portrét Maurice Utrilla . Pokusila se tužkou obtahovat linie v tenkých a silných linkách . Obočí , ústa , nos , vlasy . Drobným písmem píše vzkaz do tváře  geniálního umělce . Občas jsem při arteterapii pouštěla hudbu Schuberta , Mozarta , Haydna , Carol hudbu ráda poslouchala , ale náhle přerušila svoji činnost a odjížděla z terapeutického pokoje . Slyšela - li zvuk letadla , zvedala hlavu a naznačovala rukou směrem k obloze , že letedlo letí . Pracovali jsme spolu s knihami , které nám přinesli dobrovolníci do knihovny . Mezi pacienty byly oblíbené publikace prehistrorie  Rhodosu , Athény , Mykény , Delfy. Carol tkala tradičními textilními technikami  , jako je macramé  a tkaná tapiserie . Individuálně jsem ji demonstrovala přípravu vlněné osnovy o síle uranu na anglickém rámu . Anglický rám je určen pro vyšívku a obecně je do velikosti 1m2  . Osnovu jsem napínala ve vzdálenosti  0,5 cm  Menší hustota neumožnila  pružnost při tkaní . Carol přetahovala vlněný ,červený útek přes různý počet osnovních nití  . Barva Carol byla červená . V průběhu spolupráce drhala náhrdelník ,  do kterého prsty vtiskovala hliněné ovály. Carol psala na stroji. Psala úryvky z básně Edgara A. Poea. Psala dopisy svému manželovi a psovi Jasperovi do Švýcar. Schovávala je do rukávu šatů.

Dolly byla opravdová malířka , její akvarely byly čisté . Milovala květy , které malovala z okna terapeutického pokoje  a  anglický park. .opravdu skýtal i v prosincových dnech květy petrklíčů , narcisů, ocúnů ,fialek .Akvarel začala barevnou skvrnou , žlutou , modrou , červenou,  zelenou . Podobně jako Betty , měla vizuální paměť a lehce se  dotýkala štětcem malířské plochy . Tužkou pojednala předkreslenou hlavu indiánky . Připravila jsem pro ni žluté papíry A4 a kulaté štětce malé velikosti o čísle 1-3 na pojízdný vozík a výtvarné práce mohli začít.

Někteří pacienti nechtěli spolupracovat, a proto jsme hledali spolupráci v běžném životě . Julie byla bloudící duch v Homu . V noci   nespala a vznášela se po chodbách Homu . Odmítla komunikaci  . Vzala si nabídnutou sušenku a dávala přednost televizi anebo videu  . Někdy hodili žlutý míček do papírové slohy, či se dotkla lastury, které jsem přivezla z Portmouthu. Slovně mne odmítla, že to nechce dělat, že se chce dívat na televize.
Karen jen vynímečně chtěla malovat .Stále čekala na manžela. Na balící papír mastným pastelem imaginární portrét bez předlohy. Její pozornost odvádělo neustálé čekání na svého muže.

Joan zaujala malba Jaro od Alfonse Mucha a její citlivost na roční období v životě a v umění způsobila časté opakování této práce  tužkou . Joan samostatně pracovala v terapeutickém pokoji , anebo čekala na mne. Pohybovala se na vozíku a ovládala pouze pravou ruku. Byla velice samostatná, měla ráda anglické mistry Turnera a Whistlera. Joan začínala malovat svoji malbu v pravém rohu čtvrtky, po měsících spolupráce začala rozvrhovat kompozici po ploše papíru. Joan si vybrala pro svojí koláž Jaro
anglickou publikaci „ Abeceda v zahradě „ koláž malovala mastným pastelem ne modré, červené, žluté pozadí ve tvarů květů. Při spolupráci mě žádala o malířskou ideu. Odmítla tkát tapiserii Sen se slovy nemám sny a nevím co to je sen.
Lecy byl pohledný mladý muž , který byl zcela samostatný . V Homu se šeptalo , že byl dříve v armádě . Zákeřně jej přepadla huntingtonova nemoc , což se projevovalo nekoordinovanými pohyby . Odmítl  výtvarnou činnost , byl  silný kuřák a považoval malování za zženštilé . Učil mne kulečník a dokonce jsem hráli soutěž . Na mé straně byl ošetřovatel z Little Portu . A tak kulečník přinesl malý jas do života  Lecyho a obyvatel Homu .
Peter  se pohyboval na vozítku . Tvořili jsme spolu sochařský autoportrét . Připravila jsem mu zrcátko a sochařské jádro ze sochařské hlíny , na kterém byly vymodelované základní objemové rysy Petera. Peter odmítl rukavice aby mel větší cit s hlínou. Stále si porovnával svojí tvář v zrcadle zda souhlasí s jeho portrétem. Při každém sezení jsme hovořili o proporcích sochy. Peter měl svoji sochu rád, nechal si jí přenést do svého modrého pokoje. Při odjezdu odkázal sochu na výstavu v terapeutickém pokoji.
Linda byla okouzlující žena, kterou přes dvacet let ničí roztroušená skleróza. Velmi obtížně maluje oběma rukama, měla ráda knihy s fotografiemi obrazů, soch a architektur v různých epochách. Byla li unavená odmítla spolupracovat. Měla velice ráda tyrkysovou barvou a tkala jí tapiserií a háčkovala couchecover. Kolorovala předkreslené skici portrétu a kreslila vlastní portrét s mojí pomocí. Řešila i obtížné úkoly šrafu po objemu portrétu princezny Diany .Kresba oblouku byla pro Lindu obtížná. Tapiserii jme tkaly společně. V průběhu své tvořivé práce se stávala sebevědomou a její depresivní stavy se již neopakovali. Výtvarně jsme spolupracovali po dobu tří měsíců. Při tkaní jsme použili plátěnou vazbu a volné vazby. Linda mne
občas pozvala do svého pokoje čehož sem si velmi vážila a nebo jsme se sešli v terapeutickém pokoji s výhledem do anglické zahrady. Linda také malovala temperovými skvrnami vnitřek normanské katedrály v Ely.    

Mick byl upoutaný na pojízdné lůžko trpěl huntingtonovou nemocí, byl velmi neklidný. V náhodných intervalech tiskl lastury, házel žlutý míček do slohy a tiskl bramborovým tiskátkem červenou a žlutou olejovou barvou do předkreslených čtverců.
Peggy byla ležící dlouhovlasá blondýnka jakoby bez věku. Vlasy měla vyčesané v žlutý cop spojené na temeni hlavy červenou sponou. Byla velmi zdvořilá, ale neměla pochopení pro moji terapeutickou práci a radši sledovala televizi nebo video. V jasných chvílích pro nás obě stínovala tužkou postavy ležící na písku a koruně stromů.
Rory s tímto velice inteligentním irským profesorem jsme začaly malovat pastelem stromy v zahradě. Lineárně zachytil žluté narcisy, zelenou trávu modré šedě oblohy. Mimo malbu dle skutečnosti jsme spolu kreslili kopie aktu, které jsem sama navrhla. Jeho největší realizací byl sochařský autoportrét, moje asistence byla nutná. Vymodelovala jsem hlavní rysy Roryho, připevnila na stolek před zrcadlo a Rory svou zdravou pravou rukou samostatně dotvářel svůj autoportrét. Měl rad uměleckou knihu od anglického autora Nigela Goslinga  Paříž v letech 1900 - 1914 „The miraculous years“. Patřil do skupiny, která navrhovala své schůzky sama. O své práci hovořil jako o opravdové práci Angličana. Z velmi nemocného Roryho se stal anglický sochař.

Součástí výtvarné terapeutické práce byla společná návštěva pacientů Fitzwlliemova muzea v Cambridgi, které má bohaté sbírky z epochy starověku i novověku.

Zpět

 

Nahoru